Prapor města Čelákovic

Podoba praporu vychází ze stávajícího městského znaku.

Světle modrý list se dvěma pruhy na vlajícím okraji, žlutým a červeným, každým o šířce jedné délky listu. Ve světle modrém poli vykořeněný dub v přirozených barvách, se třemi suky (1,2) a pěti kořeny. Poměr šířky k délce je 2:3.

Vžitá vexilologická a heraldická zvyklost určit městské barvy podle figury (v tomto případě dub) a štítu naráží na skutečnost, že hlavním čelákovickým znamením je dub v přirozených barvách. Na historickém znaku města bývá dub zobrazován naturalisticky, což pro vexilologické použití není příliš vhodné.

Základní barvou vlajkového listu byla stanovena světle modrá. Důvody jsou dva. Strom v přirozených barvách (tj. zelené listy a hnědý kmen) na obvyklé modré tmavšího odstínu spíše zaniká. Zde jde tedy o důvod estetický, kdy při použití světle modré barvy je figura čitelnější. Druhý důvod je skutečnost, že používání světlejšího odstínu modré barvy je v Čelákovicích tradiční. Světlejší modř je ostatně použita i na konfirmačním privilegiu z roku 1680 a na budově radnice je znak také tradičně malován dokonce s výrazně světle modrým štítem. Heraldika samozřejmě nerozeznává odstíny barev a volba správného odstínu barvy v takovém případě je čistě věcí výtvarného vkusu a zkušenosti výtvarníka. Zkušený heraldik tedy při malování znaku bude postupovat tak, aby bylo splněno jedno ze základních heraldických pravidel, kterým je čitelnost znaku. Použije-li heraldik světlejšího odstínu, není třeba tuto skutečnost blasonovat (popisovat). Z vexilologického hlediska je však při tvorbě praporu nutné v takovém případě odstín modré barvy vysloveně v popisu stanovit. Vexilologie totiž různé odstíny barev rozeznává a nezřídka právě barevný odstín identifikuje dvě jinak téměř stejné vlajky či prapory. Odstín je možné stanovit v případě přesně např. podle různých vzorníků apod. V základních dokumentech však takové určení není nutné a není u nás ani vžité. V uvedeném případě tedy stačí základní barvu čelákovického praporu definovat jako světle modrou. Protože základem čelákovického znaku je modrý štít, je modré (světle modré) dáno dominující postavení i na praporu.

V čelákovickém městském znaku se také jako znamení vyskytují dva výše uvedené znaky. Protože Podvýbor pro heraldiku Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky zásadně nepřipouští z odborného hlediska, aby bylo na městských praporech používáno znaků (štítů), bylo nutné uvedené znaky vhodným způsobem symbolicky vyjádřit. Proto byly k použití na městském praporu zvoleny barvy odvozené z obou štítů, tj. žlutá (ve vexilologii nahrazuje zlato užívané heraldikou) a červená. Obě barvy, tak jako ve znaku, zabírají podstatně menší plochu. Z hlediska umístění na praporu připadalo v úvahu buď použití obou barev ve formě dvou úzkých (šestinových) svislých pruhů, žlutého na žerďovém a červeného na vlajícím okraji. Protože podobné grafické uspořádání se již několikrát vyskytlo, byla z důvodu odlišnosti dána přednost druhé variantě, při které jsou oba svislé pruhy umístěny na vlajícím okraji, přičemž světlý žlutý výrazně odděluje opticky tmavší pole modré a červené.

Poměr stran praporu / šířky k délce / odpovídá poměru stran státní vlajky , tj. 2:3. Specifika “čelákovického dubu” tradičně spočívají ve třech sucích / 1 + 2 /, pěti kořenech. Poměr všech ostatních polí vlajkového listu je popisem definován zcela jednoznačně. Jiné výtvarné pojeti , při zachování daných specifik, nelze považovat za změnu praporu.

Historický znak města Čelákovic

Městský znak je v publikaci J. Čarka popisován takto:

“Na modrém štítě je dub s pěti kořeny a se zelenými ratolestmi, které nesou listí a žaludy. Na pravé straně kmene je jeden suk uprostřed výšky, na levé dva suky po uťatých větvích. Vpravo od kmene je zlatý štítek se dvěma rozloženými černými křídly, která se navzájem nedotýkají, vlevo je pak úplný znak s prázdným červeným štítkem, nad nímž je kolčí, doprava obrácený helm s červeno-bílými pokryvadly, zlatou korunou a v klenotu se dvěma rozloženými černými křídly.”

Tento znak byl městu udělen patrně Konrádem Krajířem z Krajku. Rod Krajířů z Krajku vlastnil zdejší panství poměrně krátce, v letech 1502 až 1547, udělil však Čelákovicím různé městské výsady a práva. Samotný doklad o tom, že tento rod skutečně udělil i městský znak se však nedochoval, ale je tak souzeno ze známých pečetí pocházejících z 16. století. V nich je již doloženo výše popsané znakové znamení, tj. dub doprovázený dvěma erby. Městská práva byla potvrzena také králem Ferdinandem I. v roce 1558 současně s povolením pečetit červeným voskem.

Znak samotný je doložen prokazatelně znakovým privilegiem císaře Leopolda I. z 15. května 1680 (originál viz Okresní archiv Praha - východ; opis v SÚA - SM P 106-C/22) a všeobecně se historiky a heraldiky předpokládá, že jde o potvrzení už existujícího znaku. (Čarek uvádí, že prázdný červený štít vlevo od stromu, který můžeme považovat za poměrně netradiční, nesl zřejmě původně znamení Krajířů z Krajku a byl na dnešní podobu upraven v roce 1547 po konfiskaci Krajířova majetku.) Dále je znak města doložen konfirmační listinou císaře Karla VI. z roku 1724 a během dalších staletí se z hlediska obsahu neměnil.